Erotické povídky na SexyPovidky.cz vám přinesou vzrušení, zábavu i poučení. Nové erotické povídky přidáváme každý den.

Inspirujte se pro skutečný sex!

Erotika, něžná to čarodějka. Ukojte své touhy erotickými hračkami a překvapte nejen sebe.

Lenka (08) - Omlouvání s Irenou

9. 3. 2019 - Romány
Ráno, přesněji dopoledne, jsem se probudil v posteli sám. Pohled ven mě ujistil, že je opět krásný, letní den. Bylo už půl jedenácté. Vstal jsem a šel se opláchnout do koupelny. Byl jsem celý rozlámaný a potřeboval jsem nějakou vzpruhu. Kde je Lenka? Myslel jsem, že je v koupelně, ale nebyla tam. Byly tam jenom dvoje její kalhotky. Automaticky jsem k jedněm přičichl. Ještě voněly jejím ženstvím. Vyčistil jsem si zuby a šel k bazénu, abych si zaplaval. U bazénu jsem našel kamenem zatížený lístek. Bylo na něm napsáno: „Musela jsem jít už domů. Neměla jsem to srdce, budit tě. Ozvu se ti v úterý v Praze. Lenka.“
Skočil jsem po hlavě do vody. Zátěž prudké změny teploty mám tímto často trénovanou, a tak to nebylo tolik citelné. Pod vodou jsem pozoroval hru světla a stínu v modrém provedení. Vlnící se hladina lámala paprsky světla, které vytvářelo na dně a stěnách bazénu zajímavé pohyblivé obrazce. To mě pokaždé fascinuje, ale vůbec nejkrásnější jsou barevné úkazy na mořském dnu. Přemítal jsem, že je na jednu stranu dobře, že Lenka odešla. Alespoň něco udělám. Práce mám víc, než dost. Už mi pomalu začínal docházet dech, a tak jsem se vynořil. V rychlém tempu jsem si, jako vždy, zaplaval a vylezl z bazénu. Silný čaj a pár sušenek mě trochu zasytily. „Do večera s tím musím vydržet a pak si zajdu na večeři,“ rozhodl jsem se.



Na mobilu jsem měl textovou a hlasovou zprávu. Obě byly od přítelkyně Magdy. Z hlasu bylo patrné, že má starost, co je se mnou, že se jí pořád neozývám. Nechtěl jsem jí lhát, a tak jsem jí poslal jenom textovku, že jsem v pořádku, že mám moc práce, a že se jí ozvu v úterý, až budu v Praze. Okamžitě po odeslání jsem si uvědomil, že v úterý se mi chce také ozvat Lenka. Tak to by bylo zajímavé, kdyby se ty dvě sešly, napadlo mě. Opět jsem raději vypnul mobil a usedl k počítači. Po několika hodinách, když jsem byl s prací prakticky hotov, se ozval venkovní zvonek.
„Tady Irena Šteflová, od Vladimíra Syrového. Potřebuji s tebou mluvit. Můžeš přijít?“
Na vteřinu jsem zaváhal. „Hned jdu,“ byla moje strohá odpověď.“ Byl jsem přesvědčen, že se s ní už nikdy nestkám. Když tak, jenom náhodou. Protože jsem byl jenom v tričku a ve slipech, hodil jsem na sebe raději kalhoty. Již od vily jsem si ji prohlížel a čím jsem přicházel blíž, zdála se mi pěknější. Celkem pěkná postava, asi s několika kily navíc, ale na těch správných místech ženského těla. Světlé, polodlouhé vlasy, sčesané za uši, rámovaly docela hezký obličej. V tmavých brýlích vypadala zajímavě.


„Dobrý den, Petře. Můžeme si tykat, ne?“ Její první slova mě překvapila. Zdálo se mi, že má nějaký jiný hlas, než v pátek U soudku. Ale zdání někdy klame.
„Ale samozřejmě, vždyť už jsme si přece jednou tykali, tak proč bychom to měnili,“ říkal jsem s úsměvem. Při vzpomínce na pátek jsem málem vyprskl smíchy.
„Chci ti jenom vyřídit vzkaz od Vladimíra. Prý se k tobě nemůže dovolat, tak ti po mně vzkazuje, že ruší pondělní schůzku ve čtrnáct hodin. On totiž marodí. Má nějaké žlučníkové problémy.“ Irena se také usmívala a to bylo dobře. Cítili jsme asi oba, že z nás opadává napětí. Ale stále jsem nevěděl, proč opravdu přišla. Toto by přece počkalo klidně do zítřka.
„Já vím, tohle by klidně počkalo do pondělka. Přišla jsem hlavně proto, abych se ti omluvila za ten páteční večer.“
„Nechceš jít dál? Mám ještě asi půl hodinky práce a pak jdu na večeři. Mám ukrutný hlad. Mohla bys jít se mnou, jestli chceš. Zvu tě.“ Nevím, co mě to napadlo, ale opravdu jsem to chtěl.
„Asi ne, to se nehodí.“ Bylo vidět, že skutečně váhá. S tím asi nepočítala.
„No tak, nenech se přemlouvat.“ Nevím, co to do mě vjelo. Asi jsem si chtěl promluvit s jinou ženskou. S ženou, která je mi generačně blíž. Možná jsem tím chtěl trochu zapomenout na Lenku.
„Tak dobře, souhlasím,“ řekla, stále ještě trochu váhavě. „Ale na večeři zvu já tebe.“

„Víš co? Ty zveš mě a já zvu tebe a budeme si kvit. A omluvit se musím já tobě. Byl jsem opilý a choval jsem se špatně. A už o tom nebudeme hovořit, ano?“ To už jsme kráčeli od brány k vile. Pomyslel jsem, že se s ní docela příjemně konverzuje. V lehkých, dlouhých letních šatech, s těmi svými proporcemi, vypadala dost sexy. Ne, že bych po ní nějak toužil, měl jsem toho dost po milování s Lenkou, ale rozhodně ve mně zájem budila. Uvědomil jsem si, že za jiných okolností by náš kontakt určitě nezačal trapným trtkáním na toaletě hospody.
„Máte to tu pěkné. Bazén je úplně senzační,“ říkala nadšeně, když jsme šli kolem bazénu halou dovnitř vily. „Počkám na tebe tady venku,“ rozhodla si a už si sedala do křesílka u bazénu. Byl krásný, letní podvečer.
„Můžeš se vykoupat, jestli chceš. Voda je teplá, sám jsem ji dneska několikrát zkusil.“
„Nemám plavky,“ řekla suše.
„To ani nemusíš mít. Sem není z venku vůbec vidět,“ řekl jsem jí popravdě. “Pojď si se mnou pro osušku a něco k pití. Musíš mít žízeň.“
„Tak dobře, souhlasím,“ řekla opět Irena. Vevnitř jsem jí nalil sklenici vychlazeného džusu a čistou osušku. Když odcházela, tak jsem koukal na její vyvinutý, zaoblený zadek. Pod lehkými letními šaty se zřetelně rýsoval lem vykrojených kalhotek. Pěkný pohled, pomyslel jsem si a opět usedl k počítači. Asi za čtyřicet minut intenzivní práce jsem byl prakticky hotov. Otevřel jsem si láhev vychlazeného plzeňského. Báječně osvěžilo, ale v žaludku mě začalo kručet ještě víc. Nechtěl jsem jít k bazénu, aby případně nenastala trapná situace. Počítal jsem, že Irena sama přijde, ale pořád nešla. Napínal jsem sluch, ale žádné šplouchání jsem od bazénu neslyšel. Musím se tam jít podívat, řekl jsem si.
Už z haly jsem viděl, že leží, opřena zády, na lehátku a spí. Přišel jsem blíž a viděl, že má na sobě jenom bílé, vykrojené kalhotky.



Mezi trochu roztaženýma nohama byly ještě vlhké a úplně prosvítaly její baculatou buchtičku. Nebyl znát ani jeden chloupek, jenom zřetelný zářez mezi velkými pysky. Velká, plná prsa byla trochu pokleslá, ale to bylo, vzhledem k jejich tíze, celkem pochopitelné. Uprostřed větších, růžových dvorců se trochu tyčily drobnější bradavky. Obličej, nastavený k obzoru sklánějícímu slunci, vyzařoval klid a pohodu. Světlá, i když trochu opálená pleť, se mi zdála být velmi jemná. Na celém těle nebyl vidět jediný chloupek. Na vteřinu jsem pocítil silnou touhu si na tu pleť sáhnout. Místo toho jsem si svlékl kalhoty, lehce osmělil obličej a skočil do vody. Opět mě rozprostíral můj zamilovaný živel. Nebyl jsem pod hladinou dlouho, snad abych Irenu nevyplašil, ale již zezdola jsem viděl, že se na mě z okraje bazénu dívá. Vynořil jsem se k jejím nohou a řekl: „Ahoj.“
„Promiň, usnula jsem. Je tu božský klid,“ říkala vyrovnaně a oblékala si pomalu šaty. Pak si pod šaty svlékla kalhotky. Držela je v dlani.
„Můžeš si je tady nechat uschnout. Než se vrátíme z večeře, budou suché,“ řekl jsem se smíchem. Opět nevím, co mě napadlo to říct, ale připadalo mně úplně přirozené, že se vrátíme z večeře sem. Už to bylo venku a čekal jsem, jak zareaguje Irena. Roztřepala kalhotky, opřela je o opěradlo křesílka a zeptala se něco, co jsem vůbec nečekal.

„Ty tady nebudeš mít v noci Lenku?“ Podívala se na mě a já jsem si poprvé všiml, že má oči krásně modré, stejně modré, jako dnešní tmavnoucí obloha. Položila tu otázku tak klidně a bez jakéhokoliv podtónu, že i já jsem klidně a upřímně řekl:
„Ne, ta tu nebude. Ale můžeš tu být ty, jestli chceš.“
„Necháme to osudu, Petře. Ale teď jdeme na tu večeři. Hlad mám už i já,“ řekla opět klidným hlasem. S jejím klidem jsem si nemohl dát do souvislosti její chování předevčírem U soudku.
Irena se upravila, kupodivu poměrně rychle, a šli jsme pěšky do nedaleké restaurace. Cestou ukázala Irena na, pod kopcem se rýsující, siluety paneláků a řekla, že v jedné té krabici už deset let bydlí. Vůbec neřekla s kým, řekla jenom prostě bydlí a já se neptal. Bylo mně to celkem fuk.
V restauraci, kde jsem v životě nebyl, hráli dva staří muzikanti, na harmoniku a na housle, příjemné taneční a operetní melodie a bylo tam útulno. Jídlo bylo výborné. Snědl jsem do posledního sousta a pil dobře vychlazené plzeňské. Irena usrkávala bílé víno. Cítil jsem příjemnou malátnost. Konverzace s Irenou byla také příjemná a přirozená. Je chytrá, ale úplně normální, pomyslel jsem si. Bylo to zvláštní, ale skoro mě ani nepřekvapilo, když řekla: „Chtěla bych se s tebou vyspat, ale ne jako v té hospodě. Nepůjdeme už?“ Jasně tím řekla co chce a asi jen čekala, až dojíme a nastane ten správný okamžik, kdy to řekne. Jako kdyby tušila, že ji začnu chtít také.

„Tak jdeme,“ řekl jsem prostě. Zaplatil jsem a šli jsme. Na západě bylo ještě trošičku světlo, ale na obloze svítily už první hvězdy. Počítal jsem, že půjdeme domů mnohem později. Musí být opravdu nadržená, pomyslel jsem si. Jak to jen dokáže na sobě tak dokonale skrýt? Položil jsem ji ruku kolem pasu a vnímal pohupování jejích boků. Sjel jsem po hýždi až k její prdelce a chtěl zasunout ruku mezi stehna. Neměla kalhotky a tak jsem jen přes látku letních šatů ucítil na chviličku teplý klín. Ucukla a celá se roztřásla.
„Ne, prosím tě, tady ne. Nebo se udělám už tady. Musím ještě chvilku vydržet,“ říkala přerývaně. Byla opravdu strašně nadržená. Pomyslel jsem, že snad neměla chlapa věky.
„Promiň, už budu hodný. Až doma.“ Chytil jsem ji za ruku a šli jsme dál. Viditelně jsme přidali do kroku. Povídali jsme si velmi málo a toužili po sobě. Za chvíli jsme byli u mě. Sotva jsem zajistil bránu, vrhla se na mě. Přitáhla moje ústa ke svým a začala líbat. Jazykem mi rejdila v ústech. Pak jednou rukou vyhrnovala šaty a druhou rozepínala příklopec mých kalhot. Skučela přitom jako toužící fena. Nechtěl jsem si ji vzít hned u brány, a tak jsem ji vzal do náruče a odnesl rychle na prostorné lehátko u bazénu. Odemykání vily by asi nedočkavostí nepřežila. Dosvlékl jsem si rychle kalhoty i se slipama a ona si vyhrnula šaty až k bradě. Vyvalila se její velká prsa a roztáhla se její vyholená, baculatá kundička. Ocas mi už stál jako prut a tak jsem ho tam bez meškání vrazil. Klouzl tam, jak po másle. Vykřikla a začala naříkat rozkoší. Svítilo venkovní bezpečnostní světlo a já se díval na její vlnící se prsa a obličej v rozkoši. Už po pár přírazech měla orgasmus, pak další a další a další. Dal jsem si její nohy na svoje ramena a pozoroval, jak zajíždí můj penis do její vagíny. Pozoroval jsem její normálně vyvinutý, překrvený poštěváček, a jak se její malé pysky ohrnují tam a sem s pohybem penisu. Křičela slastí do rytmu. I když to bylo vzrušující a ona byla již mnohokrát udělaná, při své trénovanosti k ovládání a po pestrém milování s Lenkou, jsem se stále nemohl udělat. Vyndal jsem tedy svůj úd a začal jím přejíždět přes její prsa. Druhou rukou jsem přes záda zajížděl prsty do její pochvy.



Asi se jí to hodně líbilo, protože jen vzlykala, jaká je to nádhera. Pak si přitáhla penis ke svým ústům a začala ho kouřit. Vyrozuměl jsem, že chce také lízat, a tak jsme zaujali polohu Vajíčko. Mohla si konečně úplně sundat šaty. Roztáhl jsem její vyholenou baculku a jazykem dráždil jejího poštěváčka a malé pysky. Pak jsem obličejem třel celý její klín a jazyk strkal co nejhlouběji do pochvy. Cítil jsem, jak můj penis dráždí rty, jazykem a zuby a pak ho nechá zajíždět co nejhlouběji do hrdla. Vydávala přitom zvuky, tlumené plnými ústy. Občas musela penis vyndat, to aby se mohla zhluboka nadechnout. Pak se ho znovu chopila a celé to dráždění pokračovalo. Kouřila opravdu skvěle. Cítil jsem, že už pomalu budu a zatoužil jsem vystříkat se na její prsa a dívat se na její obličej při orgasmu. Tak jsem změnil polohu a opět se rozklekl nad jejím břichem. Vzala penis do rukou a začala ho honit. Jednou rukou jsem jí dráždil úplně mokrý klín a druhou přizvedl její hlavu blíž k mému ptáku, aby dobře viděla, jak bude stříkat. Byla úplně v transu. Jenom stále křičela, jaká je to nádhera a dívala se upřeně na můj překrvený pyj před výstřikem. Pak jsem se udělal.

První špric zasáhl její obličej a další výstřiky jsem nasměroval na její velká prsa s růžovými bradavkami. Rukou setřela zbytky semene a olízala ho. Padl jsem vedle ní jako zmlácený. Přitáhla můj obličej ke svému, podívala se mi do očí a ochraptělým hlasem řekla: „Díky, něco takového jsem ještě v životě nezažila. Pověsti o tobě nelhaly. Budu věčně tvoje otrokyně a přijdu vždycky, když mě zavoláš.“
Opravdu jsem nevěděl, jestli to myslí vážně nebo z legrace.
„Nechceš se raději ještě vykoupat? Pak si dáme kafe, krásná otrokyně.“ Říkal jsem to nějak automaticky a pozoroval, jak se obléká. Kalhotky si nevzala. Musí to být skvělá manželka, pomyslel jsem si. Žádná velká dřina a pohoda.
„No, koupat se už nebudu, chci si tě na sobě ještě chvíli ponechat. Ale to kafe si ještě dám ráda. Kde ho najdu?“ Řekl jsem jí, kde je kuchyň a skočil do bazénu. Tentokrát jsem se nepotopil nadlouho, jen abych ze sebe smyl pot. Přišel jsem, nahý a ještě mokrý, za Irenou do kuchyně. Stála u linky a čekala, až se bude v konvici vařit voda. Bylo jedenáct pryč. Věděl jsem, že mě zítra čeká perný pracovní den, ale čas je ještě dobrý. Díval jsem se na její zadek a věděl jsem, že je pod sukní nahá. Nevím, co mě to napadlo, ale udělal jsem něco, co občas provádím i manželce. Vždycky mě totiž rajcují ženské v kuchyni. Také jsem cítil, že mám ještě trošku sil. Když držela Irena varnou konev v ruce, rychle jsem si lehl na záda k jejím nohám. Vzal jsem ji za kotník a naznačil, aby je roztáhla. Pochopila ihned.

Pod sukní bylo útulno. Irena mlčela, jenom jsem slyšel, jak nalévá do hrnečků vodu. Pozoroval jsem se zájmem všechno mezi nohama. Zůstala stát na místě a já pomalinku sunul ruce od kotníků, přes lýtka, kolena a stehna až k její holé pičce. Začala se chvět a vzdychat, ale stála jako přikovaná. Pochopila to úplně. Začínalo mě to velmi vzrušovat a cítil jsem, jak můj ocas opět vstává. Snažila se pozorovat ho přes rameno, ale asi se jí to moc nedařilo. Tak jsem ji pohybem rukou na jejích nohou naznačil, že se může otočit. Pochopila a rychle to udělala. Rozkročila se ještě více. Teď jsem mohl pozorovat a dráždit její rozkrok z druhé strany. Snažila se stát na místě, ale třásla se, jako osika. Pod sukní jsem jen slyšel její tlumené vzlyky. Ocas mi musel už stát pořádně. Pak jsem rukama naznačil, aby podřepla. Učinila tak a já měl její prdelku a baculatou pičku u jejího obličeje. Začal jsem to rukama a jazykem pořádně dráždit. Asi ji to nesmírně rajcovalo, protože už přestávala zvládat tlumení výkřiků. Konečně popadla můj penis a začala ho honit. Chtěla si kleknout, ale nedovolil jsem jí to. Musely jí v tom podřepu už pořádně bolet stehna. Obličej jsem měl už celý mokrý její šťávou, ale nepřestával jsem v dráždění její pičky. Dvěma prsty jsem zajížděl co nejhlouběji, jen to mlaskalo. Dráždil jsem také okolí konečníku, ale dovnitř jsem nezajížděl, protože Irena vždy vyjekla a ucukávala.

No, třeba jindy, pomyslel jsem, protože ho měla pěkně růžovoučký a lákavý. Když už prožila zase několik orgasmů a viditelně už přestávala zvládat držení v podřepu, dovolil jsem jí, aby si klekla. Udělala to určitě s úlevou a přimáčkla celý klín k mému nosu a obličeji, takže jsem nemohl skoro dýchat. Tak ty takhle, potvoro, pomyslel jsem a připravil pomstu. Naslinil jsem pořádně ukazováček a bez varování jí ho vrazil do konečníku. Jen se nadzdvihla a hlasitě vyjekla. Pak začala znovu a pomalinku přisedávat. Nechal jsem ukazováček v konečníku a palcem dráždil její pysky a poštěváčka. Už jen sípala rozkoší a stále mi honila ptáka. Pak ho vzala do pusy a mocně kouřila. Cítil jsem, že už za chvíli budu a pomyslel jsem, že jsem se nikdy takto neudělal. Toto podsukňové dráždění bylo vždy s mojí manželkou jen jako předehra. Ale Irena prožila tento den již mnoho orgasmů, tak jsem se pod její sukní nechal udělat. Vyndal jsem prsty z konečníku a pochvy a přisál se ústy k pyskům. Dychtivě jsem nasával to ženství. Cítil jsem, jak mi semeno v pravidelných stazích stříká do úst Ireny a ona ho nasává a polyká. Asi ho po těch výstřicích včera a dnes nebylo už příliš mnoho. Když jsme se trochu uklidnili, tak ze mě Irena slezla a já vylezl zpod jejích šatů. Na první pohled byla zmožená. Stále klečela a nemohla se sama postavit. Pomohl jsem jí na nohy a posadil na židli. Celá se třásla a nemohla pomalu udržet ani hrneček s kafem. To bylo už úplně studené.

„Já se s tebou nebudu moct stýkat, ty bys mě zničil,“ říkala a chabě se smála.
„Musíš víc trénovat s manželem,“ popíchnul jsem ji.
„Ten? Ten může tak nejvýš jednou za týden. A ještě k tomu mizerně,“ říkala a už vypadala o něco lépe. Podívala se na hodinky. Bylo půl jedné.
„Už musím opravdu jít. Ráno jdu do práce.“ To já taky, řekl jsem si v duchu, když vstávala a potácela se ke dveřím.
„Já tě odvezu,“ nabídl jsem jí. Nebyl jsem si jist, zda by se dostala v pořádku domů a na nocleh bych ji dnes nechtěl. To bych se nevyspal vůbec.
„Ne, díky. Já mám kousek odtud auto. Škodovku,“ dodala s nádechem ironie. Snad to je pravda, pomyslel jsem a polibkem se s ní rozloučil.
„A někdy si přijď zatrénovat,“ dodal jsem s úsměvem a v duchu zhodnotil, že s ní byl pěkný sex a mohl by být ještě lepší.
„To záleží jen na tobě. Stačí jen naznačit a já přiklušu. Jsem přece tvoje otrokyně,“ dodala a lehce zamávala. Nebyl jsem si jist, kdo koho je otrokem. Zajistil jsem vilu a šel spát. Telefony jsem nechal raději vypnuté. Byl to ale perný víkend, honilo se mi hlavou, když jsem zmlácený uléhal. Vzpomněl jsem si na manželku a znovu jsem si vyčítal, jaký jsem neřád. Jednou na to doplatím. Ale myšlenky na Lenku byly neodbytné. S kým asi teď spí? Naštěstí jsem brzy usnul.

Autor: neznámý
Hledáte levný sexshop? Již nehledejte! www.EROSTORE.cz sex shop v Č.B. je tím pravým partnerem pro Vás.

Další povídky z kategorie Romány:

Lenka (07) - Něžná noc

Autor: neznámý
. Stála zády ke mně a nevím, jestli zaregistrovala, že jsem také v koupelně. Pozoroval jsem, jak si žínkou tře paže a prsa a nechá na sebe proudit teplou vodu, která jí v praméncích stéká po splihlých vlasech na záda k štíhlému pasu...

Austrálie I.

Autor: Pavlínka
V každém nervu cítil výboje, jako by byl ožehnut elektrickým proudem. Monika byla tak rozdrážděná, že musela chtě nechtě nasednout na ten ztopořený zázrak. Pomalu ale cíleně zasouvala pyj do své jeskyňky, která ho pohltila, jak jen se nejvíc dalo. Zrychlovala své pohyby...

Zbytečné plavky (02) - Oslava svatebního výročí

Autor: Jarhelka
Její druhou ruku mezitím Julie nasměrovala na svoji špičatou kozičku, ze které vyzývavě trčela vzrušená bradavka. "Prsa mám proti tvým maličká, ale ty špičky poslouchají bezvadně, zkus mi je ještě zvětšit!" zašeptala. Glorie ňadro spoluhráčky začala...